Velmi dobře se pamatuji na dobu, kdy jsem byl ve Federálním shromáždění poslancem za ODS a při jednání našeho klubu jsem postupem času slýchával, že jsme stranou jednoho muže, že je Václav Klaus starší despota nepřipouštějící diskusi. Kritiku, že je autoritativní a dovnitř strany nedemokratický. Já jsem se tehdy kritiků ptal, zda máme lepšího a co se stane, až ODS přestane být stranou jednoho muže. Co se stalo je vidět dnes. Od Topolánka k Fialovi a z konzervativní euroskeptické ODS je proevropská socialistická tragédie, řešící slepice v klecích, a ne potřeby lidí.

Vnitrostranická demokracie musí pochopitelně fungovat zdola nahoru stran koncepce, programu, primárek, stejně tak směrem dolů, ale má to své ale. Řízení strany musí být do jisté míry mnohdy i direktivní, musí ze strany demokraticky zvoleného (což zdůrazňuji) fungovat a nerozbředávat se do polemik a hádek. Předseda byl zvolen, dostal důvěru, nese odpovědnost, určuje směr a spolu se svým týmem stranu řídí. Členská základna to musí respektovat. Po volbách na sněmu předseda obhajuje post. Pokud neobhájí, král je mrtev, ať žije král. Nemá smysl rozebírat odchod Václava Klause mladšího.

V souladu se stanovami byla předsednictvem jmenována předsedkyní Zuzana Majerová Zahradníková. Podle stanov toto jmenování musí schválit sněm, na který ale opravdu upřímně s ohledem na blížící se volby a na vše, co Zuzana musela převzít a řídit nebyl čas. Stanovy neurčují, do kdy sněm musí jmenování předsednictvem potvrdit. Upřímně, byl bych raději, pokud by se tak do voleb stalo, ale nemám zásadní problém s tím, že se tak nestalo. Píšu to, aby bylo jasno, že nejsem slepý, či zaslepený. Chyby vnímám, ale jsou napravitelné, nejsou důvodem k boření či odchodu.

Okamžitě ale nastal pokřik některých o nedemokratičnosti, teatrální odchody a o co víc, nejlépe hlasité, s peprnými komentáři v mediích a na sítích. A začalo létat bahno. Většinou od těch, co se při startu vyvezli na zádech V.K.ml a najednou nevěděli co bude. S mnoha důvody kritiky jsem musel souhlasit. S formou řešení a medializace ale souhlasit nemohu v žádném případě. Podstatou politiky je přesvědčit rozhodující většinu uvnitř strany, získat post a pak přesvědčit podstatnou část voličů.

To je umění politiky, to je její podstata. Ne útěk. Z politiky se neutíká, s politikou se umírá. Co je špatně, co je třeba změnit a zlepšit vnímám. Některé věci nejsou nepodstatné, ale nejsou zásadní natolik, že by ohrožovali životnost politického subjektu. Je ale nezbytné je napravit. Ty chyby pro mě ale nejsou v tuto chvíli zásadní, protože věřím, že po volbách bude mnoho věcí jinak a lépe.  To, co je špatně je třeba napravit a s tou nápravou chci pomoci. I proto jsem ze stejných důvodů, proč někteří z Trikolóry odešli, do Trikolóry „přišel“ a po dvou letech příznivectví se stal nejen členem, ale kandidátem TSS v Praze ve volbách a místopředsedou MO Prahy 9.

Úkolem politika je vládnout, ale aby mohl vládnout, musí si umět vybudovat pozici uvnitř strany, neutíkat před chybami, ale umět je napravit. Musí umět přesvědčit rozhodující většinu. Jinak to není politik. V žádném politickém subjektu to není stoprocentní, ani v TSS ne. Ale my nejsme komerční či mediální projekt, nejsme projekt kmotrů ani křiklounů. Jme politický projekt pracovitých lidí, kteří se perou za svobodnou a nezávislou republiku, za svobodu a práva každého z nás.

V tom je naše síla, zejména pro budoucno. Nemáme desítky či spíše stovky milionů na kampaň, nemáme podporu medií nebo kmotrů.  Máme ale spoustu skvělých a pracovitých lidí s kreditem. Objektivně se teď pohybujeme mezi 3,5 – 4,2%. Chybí málo. Pár desítek tisíc hlasů a můžeme se ve Sněmovně poprat. Nebojte se proto ztraceného či propadlého hlasu stejně, jako já se nebál vstoupit ve chvíli, kde někteří odešli. Kdo si mě pamatujete z „federálu“, víte, že jsem se nezměnil.

V hnutí zůstala spousta poctivých a pracovitých lidí, kterých si vážím. Pojďte nás podpořit ve volbách, žádám vás o váš hlas pro TSS, protože jsem přesvědčen, že jsme šance pro budoucno. V Praze si vaší případné preference, tedy kroužku, budu velmi vážit a nezklamu. I když je to dlouho a des je jiná doba, ve volbách v roce 1992 jsem získal v Praze 33 000 preferenčních hlasů. Pojďme to zopakovat, bez vás to ale nezvládneme.

Mým motem zůstává: „o naší zemi si budeme rozhodovat my sami“.