Jsem hrdý, ale nesmírně vytočený Čech. Jsem pragmatik a netvořím si vlastní názor podle mediokracie. Nehodnotím politický subjekt podle toho, jak se onálepkuje, nebo jak jej onálepkují media, ale podle programu a toho, jak jej plní. Pokud někdo fandí třeba senilnímu levičákovi Bidenovi, který si plete děti a vnoučata, mazlí se s holčičkama a ani neví, kam kandiduje a na mítingu tvrdí že do Kongresu, je to jeho věc. Nicméně, je tedy levičák, což je také jeho věc. Moje věc zase je, že si od něj nenechám kecat do života.

Jako konzervativec, odmítám rozdávání flákačům, odmítám ohrožování osobních svobod a bezpečnosti a suverenity státu libertiány. Protestuji proti tomu, jak stát zasahuje do našeho soukromého života, omezuje naše práva, garantovaná Ústavou. Jsem demokrat, proto odmítám, aby ulice diktovala politice, může ji přece změnit ve volbách. Stejně tak ale odmítám, aby politika zasahovala do nezávislého apolitického rozhodování, rad a komisí. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Jenže jsou tací, kteří chtějí mít "svobodu" všude. Jenže to není svoboda, ale anarchie.

Chci štíhlý stát, nevztahuji k němu ruku, nic od něj nechci. Vše, co mám jsem získal svojí prací, nedostal jsem nic od státu, ani od kohokoli jiného. Platím daně a souhlasím s tím, aby z nich bylo pomoženo těm, co opravdu nemohou, ale odmítám dotovat ty, co nechtějí. Nechci od státu nic, jediné, na čem trvám je, aby mě neomezoval a aby udržel svoji suverenitu. Aby mi do ničeho nekecal. Chci samostatný svobodný národní stát, nikoli region řízený Německem prostřednictvím "eurofederace" z Bruselu. Němci nám diktovali 6 let. Stačilo. Komunisté 41 let. Stačilo až moc. Nebude nám diktovat ani Rusko, ani Amerika, o nás si musíme rozhodovat my sami.

Jsem heterosexuál, od mateřské školky vím, že jsou dvě pohlaví, mužské a ženské a nezaregistroval jsem, že by někde objevili třetí. Nemám nic proti homosexuálům, naopak, mám mezi nimi pár přátel. Vnímám, že gayové či lesbičky spolu nemohou počít dítě. Něco, jako „právo“ na adopci dítěte prostě neexistuje. Sňatek se uzavírá (i když ne každý chce, nebo může mít děti) jako "právní zastřešení" vztahu muže a ženy a založení rodiny, která je základem státu. Ač je mi to líto, toto nemohou homosexuálové naplnit, nemohou naplnit poslání rodiny, tedy nemohou uzavřít sňatek. Prostě tak svět funguje, kůň s koněm také nezplodí hříbátko. Mnozí homosexuálové s tím nemají problém a neúčastní se akcí typu Prague Pride. Většina z nich.

Mám na facebooku v přátelích lidi, se kterými většinově názorově souzním. Mám tam i lidi, se kterými až tolik názorově nesouzním, ale nemám s tím problém, pokud se chovají přátelsky, nebo alespoň slušně. Nikdy jsem neměl problém s názorovými oponenty, pokud byla diskuse vedena slušně a podložena argumenty. Mám v přátelích i ty, co za roky nenapsali ani slovo a ty postupně začnu odebírat, nic o nich nevím a nesoutěžím o dosažení limitu „přátel“. Mám mezi přáteli na facebooku i lidi, kterých si vážím. Není jich mnoho, ale jsem rád, že se mnou jsou, komunikují. Nicméně, i když často komentuji dění a postuji třeba „dlabance“, či naše štěně, sociální sítě jsou jen virtualita, skutečný život je mimo ně.

Lidé si pořizují elektrické krby s virtuálním ohněm a audio praskáním dřeva, lepí si na zdi tapety přírody, místo toho, aby si zatopili ve skutečném krbu, nebo udělali ohníček, či šli na procházku do lesa. Dětem koupíme laptop, namísto toho, abychom si s nimi zahráli kuličky, nebo čáru. Mnozí z nás namísto osobního kontaktu popřejí mailem, nebo dokonce jen SMSkou. Mnozí z nás od doby, co fungují maily nenapsali rukou psaný dopis. Mnozí z nás drží v ruce mobil častěji a mnohonásobně déle, než ruku nejbližšího člověka. Není to škoda? Nevypovídá to o tom, jak žijeme, o nás?

Chci žít po dny, které mě ještě čekají jako orel – silný, svobodný, s nadhledem a rozhledem a brát si jen to, co potřebuji k životu. Pojďte to zkusit také, přidejte se.